SÍLA MYŠLENKY IV – EMOCÍ K NEMOCI

12. 4. 2016

Byl jednou jeden život, těžce se protloukal. Kdekdo mu nakukal, co dělat má, jak žít, co jíst, co pít. A on to vážně bral. Až když se pod tíhou života úplně prohnul a hlavou se země dotknul, uslyšel hlas – naštěstí včas – a znovu hlavu zvedl… Starat se o sebe sami máme a často to neděláme.  Sami sobě  přítelem můžeme být, stačí jen chtít vyznat se v sobě. Nebo důvěřovat nějaké osobě, že za nás všechno vyřeší – a pak že člověk nehřeší. Největším nepřítelem je sobě člověk sám, na to klidně hlavu dám.  Nezvládnuté emoce – tělesné jsou nemoce. Tak to tady chodí, ženy děti rodí. Vztek či zlost, je jí tady dost. A jak život vnímáme, jak se na vše díváme? To přec lehce poznáme. Je-li zdravé naše tělo a řekne si, co by chtělo, radost mějte, vše mu dejte. Když však mlčí, hlava křičí a chce se nám rozpadnout, tak je třeba popadnout selský rozum do hrsti. Selský rozum rádi mějte, často si jim pomáhejte, chytrolín jej nepustí…  Vaše hlava tělo řídí, nikdo ji to nezávidí.

SÍLA MYŠLENKY IV

Zpět